»Oj! kdybych já studenou
jen vodičkou byla;
věděla bych, kde bych se
nejlíp temenila.
Tam kde milý přebývá,
pod jeho okénkem;
kde se denně svláčívá,
byla bych praménkem.
Tam by mnou si milenec
horkou žízeň hasil;
potom by mne milenec
na srdéčku nosil.«
»Prsten může rozlomiť se,
pásek může roztrhať se,
ale Ranko můj, můj věčně!«
»Zalíbila si tě ne ze všetečnosti,
ale jí se líbí tvoje pěkné ctnosti.«
»Što je meni sve carevo blago,
kad ja nemam, što je meni drago?«
»Nedávejte vy mne nemilému!
Volím s milým po horách choditi,
hloh radš jísti, s listí rosu pití,
na studený kámen hlavu klásti,
než s nemilým dvory procházeti,
cukr jísti a v hedvábí spáti.«
»Není drahý mně tvůj dárek, ale tvoje láska;
nechci nosit zlatý prsten, ale milovat tě.«
»Matinka mne jemně vychovala:
nekrmila nežli samým cukrem,
neumyla růžovou než vodou; -
růžovou mne umývala vodou,
liliovým utírala květem,
v růžové jsem koupala se vodě,
miláčkovi zachovala krásu.«
»Umluveno, v skutek uvedeno.
Milá umře večír na neděli,
milý zemře v neděli za jitra.
Vedle sebe v hrob je položili,
ruku v ruce pod zemí vložili
a do rukou zelená jablíčka.
Málo času bylo uplynulo,
hle nad milým zelený strom roste
a nad milou červená růžička;
ovíjí se růže kolem stromu,
jak hedvábí okolo kytičky.« (II. 342.)
»Za Sitnicí za vodičkou — zelená se bor;
kde který je mladý, starý — všechen jásá tvor.
Rád by také Ivo jásal — ale nemá s kým,
ráda také hezká Marja — ale jenom s ním.«[red 2]
»Nekárej mne, Matiáši; tys můj král a pán;
ale kdybys ty v té krčmě seděl jako já
a tu spanilou krčmářku líbal jako já:
celý Pešť bys i s Budínem propil jako já.«[red 3]