Zvučné znějí zvonů hlasy svaté,
k posvíckám se strojí osada,
mládež kvítím cestu vykládá,
v chrám se hrne ňádro bohem zňaté;
I mé srdce pudem divným jaté
tam mé nohy jíti nabádá,
netuše, že tu je prorada
Milku v pouta více vkuje zlaté:
Sotva vkročím, vidím v bílé říze
letmo klečícího anděla,
ducha v nebi měl a oči v knize;
A když pohnul tvář a hlavu vznášel,
koho zděšenost má uzřela?
tu, co ondy při lípě jsem našel.