I když bloudí ještě bývá milý
onen vyšších letův mládenec,
jenž si skutky svými na věnec
trhá každý kvítek ušlechtilý;
A jest pravdy přítel, krásy čilý,
v lásce čisté vroucí milenec,
při tom hoří i jak vlastenec,
i jak člověk dobře zasloužilý;
Byť i těkal myšlénkami svými
někdy v říšech a snad nemožných,
nechať mlčí nade řečmi zlými;
Nenadá mu proto kvapným šklebem
nikdo vrtochů a bezbožných,
leč ti, co jsou živi samým chlebem.