Chodil jonák s děvčetem,
oba krev a mléko;
lesíček jsou prošli,
do zahrady došli.
Na zahradě jabloňka,
jsou na ní jablíčka
z jedné strany zelené,
z druhé strany červené.
Pod jabloň si sednuli,
až jsou oba usnuli:
„Kdo nás bude buditi,
až se bude dníti?“
„Sedí slavík nad náma,
ten maličký ptáček;
ten nás bude buditi,
až se bude dníti.“
Slavík zpívá vesele
po háječku zeleném,
všecek háj se rozlehá,
zelená tráva polehá.
Svitá, svitá, bude den,
červená zoře pudí sen;
kdo podlé své milé spal,
čas má, aby honem vstal.
Čas má od své milé jít,
také ona od něho;
od hezké je velký čas,
od ošklivé dávno čas.