Kdo se to plíží k dědině
mlžinou s hor?
Je to syn války vášnivé,
příšerný mor.
Z krvavých, hnisavých ran
vznik svůj vzal,
výparem mrtvol a mrch
z bojišť vstal.
Dere se do statků, do chalup,
nedbaje zavřených vrat,
sháší jak svíce životy
kmetů i nemluvňat. —
Povalen leží, kdo před chvílí
stál a šel —
Jde mor, jde mor — a vyráží
duše z těl!