Zlatý Máj se zastkvěl v kraji,
zlatý Máj, ó zlatý Máj!
luka pestře prokvétají,
zelená se luh i háj;
boru šumí, potok hučí,
na květinách včely bzučí,
slunko svítí v jeden jas —
zlatý Máj se vrátil zas!
Slunko svítí, v nebi siném
není mráčku v šíř ni v dál,
jak pod modrým baldachynem
skřivánek se rozzpíval:
výš' a výše letí stále,
zvoní teď jak zvonky malé
a jak fléten táhlý hlas
jeho zpěv k nám zvučí zas.
Máji, Máji, zlatý Máji,
což pak ty jsi přines' nám? —
včelám květ, a ptactvo háji,
vlaštovky dal’s chaloupkám;
jabloň oděl’s bílým šatem,
potok stříbrem, luka zlatem,
trávu dal jsi kravičkám; —
co jsi, Máji, přines' nám?
Máji, krásný, zlatý Máji,
budeš tu jen krátký čas,
po tobě si zastýskají
luh a luka, lesy zas;
bude smutno, teskno všady —
Zlatý Máji, pro nás tady
kdys do smutných myšlének
nech kytičku pomněnek!