Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že moje milá
modré oči má;
mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že modré očičky má;
modré očičky,
růže tvářičky,
bílé ručičky,
pěkné střevíčky:
mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že Andulka bude má.
Mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že mně má milá
není upřímná;
mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že je ke mně falešná:
modré oči má —
mne si nevšímá;
bílé ručky má —
jinší objímá:
mně se, mně se, mně se,
mně se všecko zdá,
že jiného v srdci má.
Škoda je tě, děvče,
že mé nebudeš,
že ty jiného
těšívat budeš;
škoda je tě, děvče,
že mé nebudeš,
že jiného miluješ!
moje toužení,
dobré mínění:
vsecko se mi teď
v žalost promění!
škoda je tě, děvče,
že mé nebudeš,
srdce mé zarmucuješ.