מעוז Tys, Bože, hradem spásy nám,
Tvou slávu opěváme;
ó zbuduj opět svatý chrám,
tam díky Tobě vzdáme.
Až nepřítele pokoříš,
jenž zhubil naši drahou říš':
pak v nadšení
při svěcení
svou píseň zazpíváme.
רעות Má duše strastí zažila,
můj duch se hořem soužil;
mou sílu práce znavila,
když Egyptu jsem sloužil.
Tvá ruka plna dobroty
nás vyprostila z roboty;
a Faraón
měl strašný skon —
do moře se pohroužil.
דביר Zem svatou dal mi za podíl,
však klidu jsem tam neměl;
neb nepřítel mne i vypudil,
že modlám jsem se klaněl.
Že nicotné jsem bohy ctil,
do zajetí jsem veden byl;
však koncem let
do vlasti zpět
mne přived' Zorobabel.
כרות By vrchol cedry podeťal,
zlý Hamán napjal síly;
síť záhuby však sobě tkal
a pokořen byl v chvíli;
neb Mardochej v nach oblečen,
a Hamán sám pak oběšen.
Tak skončil rob —
a k němu v hrob
mu syny uložili.
יונים Řek na mne krutě dorážel
za Hasmonejských věku;
mé silné věže porážel
a zmařil olej v vzteku;
však, ejhle! džbánek jeden zbyl,
ten na osm dní vystačil;
a zázrak ten
po dnešní den
lid slaví písní vděků.