Zavítej k nám, dítě malé,
smutných kratochvíle,
žes bylo nepřišlo dříve,
byla smutná chvíle.
Tebe ctí nebe v svém díle,
anjelé spívají mile,
ó korunko mého cíle,
ó dítě rozmilé.
Když patřím na tvé očičky,
vidím dvě hvězdičky,
jenž jdou přejasné jiskřičky,
světlé co perličky.
Plynou spanilé slzičky
co křišťálové potůčky,
ó světlé světu očičky,
ó tecte slzičky.
Když dvě líčka rozvažují,
dvě růže spatřují,
jenž se nad krev červenají,
a nad sníh bělejí.
Ne takv originále:netak malíři malují,
ne tak růže v poli stojí,
vonně ty růže vonějí,
chutněji, liběji.
Patřím-liv originále:patřímli pak na nožičky,
nad mramor běličký,
zimou trnoucí prstíčky,
jsou milé perličky.
Poďte sem malý čížičky,
svlečte své pěkné kužičky,
udělejte poduštičky,
tak hřejte jesličky.
Ach čížičku, ptáčku malý,
zdalis tak nedbalý,
že nepospíchals přijíti,
k maličkému Králi.
Poď, a tvé teplé peříčko,
aspoň pozapůjč maličko,
zahřej studené místečko,
slaměnné lůžičko.
Jestli sám přijít prodlíváš,
že peří malé máš,
s nimž bys tak Krále slavného
nezahřil, dobře znáš.
Pojmi k sobě jiných více,
slavíčky, krásné hrdlice,
čermáky i holubice,
skřivánky, orlice.