Pase ovčák, pase ovce
v pěkném zeleném klobouce,
pase na kopečku
v březovém háječku.
Pod dubem tu znenadání
dvě panenky stály,
ovčák jim dal dobrý večer,
ony se mu smály.
Jedna byla celá bílá
jako holubička,
druhá k němu švitořila
jako vlašťovička:
„Pojď, ovčáčku! pojď ty s náma,
vyspi se u nás do rána;
a ty tvoje ovce,
ať je pase, kdo chce.“
Vzaly jsou ho za ručičku,
do hor s nima zašel:
svých oveček a chaloupky
nikdy víc nenašel.