1. Tě, Bože, budu slaviti,
Tě srdcem celým chváliti;
Tvé divné skutky vypravovat,
Tvé budu jméno vyvyšovat.
2. Mé srdce v tobě po celý
Svůj věk se, Pane, veselí,
A zpěvem mým tvé slavné jméno,
O Nejvyšší, vždy bude ctěno.
3. V svém nepřátelé bouření
Jsou s hanbou nazpět zvráceni,
Bezbožní klesli od tvé tváři,
A zahynuli všickni lháři.
4. Ty, Bože, soud můj zjevuješ,
A pravou při mou spatřuješ;
O soudce spravedlivý, mstící,
Ty k soudu sedíš na stolici.
5. Tys národů dav ohromil,
Bezbožných šiky prolomil,
A vyhladils též jejich jméno,
By nebylo již více ctěno.
☛6. Již-li, o nepříteli náš,
Své zhouby dokonané máš?
Již-lis pak zkazil města slavná,
A zhasla památka jich dávná?
7. Pán na věky sám kraluje,
Duch můj se jemu svěřuje;
On připravil též trůn svůj k soudu,
By vyňal lid svůj z hřícha proudu.
8. Onť jsa všem v spraved’nosti znám,
Okršlek světa soudí sám,
A dle pravosti ve svatyni
Všem národům výpověď činí.
9. Bůh jistě času každého
Jest útočiště chudého,
V čas soužení všech útočiště,
Jimž po utěšení se stýště.
10. I budouť v tebe doufati,
Jimž jméno své dáš poznati;
Neb neopouštíš volajících,
Tě, Pane, vroucně hledajících.
☞11. Nuž žalmy Pánu zpívejte,
A srdcem svým jej vzývejte,
Jenž na Sionu bydlí v slávě;
Všem zjevte skutky jeho právě.
12. Pán jsa vždy hotov slyšeti,
Má sevřených křik v paměti;
Onť krve věrných vyhledává,
A hroznou za ni pomstu dává.
13. Svou dař mne, Pane, milostí,
Viz bídu mou i úzkosti;
Ty, jenž z bran smrti vyzdvihuješ,
Když v milosti se nakloňuješ.
14. Bych tak, jsa zbaven trápení,
Se veselil v tvém spasení,
Tě v branách Sionské ctil dcery,
A dík ti vzdával tisícerý.
15. Aj, pohané se dostali
Do jámy, kterouž schystali,
A vlastní noha jejich padla
Do osidla, jež ruka kladla.
☛16. Svou známost Pán všem zjevuje,
Když hříšné v pomstu svaluje;
Když zlostník zapleten jsa padá
V svém díle, jež na jiné skládá.
17. Aj, bezbožníci pojednou
Upadnou v propast bezednou,
A kteříž Pánem pohrdají,
V své zahynutí pospíchají.
18. Pán pamatujena chudé,
Jich prosba marná nebude,
A soužených ku Pánu zření
Se jednou v radost věčnou změní.
19. O povstaň, Pane přemilý,
Ať člověk zlý se nesílí;
Ať k tvému soudu vývodové
I všickni přijdou národové.
20. Pusť na ně svůj, o Pane, strach,
By nechlubil se více prach;
Ať všickni, již tvůj Sion trápí,
Poznají, že i k nim smrt kvapí.