1. Jakož jelen vody živé
Hledaje řve v zemdlení.
Tak lkám v duši úzkostlivé
K tobě, Bože spasení!
Duše má dne každého
Žízní Boha živého;
Ach, kdy půjdu, ach, kdy stanu
Již před tváří svému Pánu.
2. Slzy jsou mi dnem i nocí
Místo chleba v smutku mém,
Slyším-li, jsa bez pomoci:
Kdež jest Bůh tvůj v čase zlém?
Duše má mdlí vepláči,
Pomním-li, že nekráčí
Do tvého mé nohy stanu
S houfem plesajících Pánu.
3. Duše má, proč jsi tak smutná?
Nač tvé mnohé rmoucení?
Věz, že truchlost pro hřích nutná
K našemu jest spasení.
Na Boha jen posečkej,
Neboť ještě vyznám jej;
Pán mne také v smutku daří
Hojným spasením své tváři.
4. Bože můj! jak duše tesklí,
A vždy na tě zpomíná,
Hora Mitsar, Hermon lesklý,
Jordánská též krajina
Slýchává mé kvílení;
Neb se k trub tvých hlučení
Propast za propastí valí,
A vln proud mne v sebe halí.
☞5. Věřím však, že Pán mi ve dne
Milosti své udělí,
V dobrotě své na mne vzhlédne,
A mé rány zacelí;
Protož také v noční čas
Zaznívá mých písní hlas,
Prosba má, když hřích mne straší,
K Bohu života se vznáší.
6. Bože, skálo má v čas mdlení,
Kdy chceš na mne pomníti?
Proč mám stále pro soužení
Hříšných v smutku choditi?
Jako rána v kostech mých
Jest mi utrhačů smích,
Slyše rouhání jich stálá:
Kdež jest Bůh tvůj, ta tvá skála?
7. Proč jsi, duše má, tak smutná?
Nač tvá truchlost přemnohá?
Čekej, když jde doba krutná,
Trpělivě na Boha;
Ještěť vyznám s vděčností
Hojnost jeho milosti;
Onť jest spasení mé tváři,
Bůh můj, jenž mne sílou daří.