1. Jáť v Pánu doufám v zdaru čas i pláče;
Nuž kterakž vy mé duši říkáte:
S své hory uleť rychle jako ptáče?
Aj, lučiště zlí mají napjaté,
Šíp na tětivu klade ruka mstivá,
By stříleli z své skrýše doupnaté
Na srdce přímá, pokoje vždy chtivá.
2. Však na zkažení přijde jejich rámě,
Neb spravedlivý co jest učinil?
Hospodin slavný jsa v svém svatém chrámě,
Svůj věčný trůn na nebi upevnil;
Svým okem hledí na všech lidí činy,
A dobře zná, jak kdo se provinil;
Zkušujíť víčka jeho lidské syny.
3. Pán spravedlivé milostí svou řídí,
I když je v bídě mnohé zkušuje;
Však toho duše jeho nenávidí,
Kdož bezbožnost a křivdu miluje.
Na bezbožníky ohněm bude dštíti,
Každého toho, kdož mu vzdoruje.
Má vichřice duch kalicha část býti.
4. Pán spravedlivý jestiť času všeho,
Své zalíbení mívá v pravosti,
A na upřímé patří oči jeho.
Kdož Pána hledá v srdce nízkosti,
A v soužení své oči k němu zvedá,
Pán skloňuje se k němu v milosti,
A v dobrotě vždy hojné na něj vzhlédá.