Zahrádka dítek

Zahrádku znám pěknou,
je to místo krásné;
usmívá se na ni
slunce nebes jasné.

V ni pod krásným nebem
hojně květin roste,
k radosti jsou mnohé
v spanilosti prosté.

Zahrádka ta pěkná
školou se nazývá:
v ní se dobré símě
v srdéčka zasívá.

A v ní oku milé,
utěšené kvítky —
toť jsou bohabojné,
cnostné, pilné dítky.

O, jak velmi milo
je v té škole býti,
když se dobře daří
mladinké to kvítí.