Za krále a vlast
zabili tě kdes —
nevrátíš se již,
synku, v rodnou ves.
Za pravdu či klam,
cožpak já to znám —
bitvu vyhráli,
zabili tě tam.
Novou mají zem,
nový slavný čin,
a tak v hrobě spí
zabitý můj syn.
Zdali vzpomenuls
na nás, než jsi pad?
Teď teprv bych řek,
jak jsem tě měl rád.
Kněz náš Tedeum
zpíval v onen den
a já zpíval též,
na tě myslil jen.
A vtom, Bůh to ví,
zjev ten nemoh lhát,
spatřil jsem tě tam
u oltáře stát.
Jak jste stávali,
chlapci k páru pár,
a já těšil se,
až kdys budu stár.
A jak zněl ten zpěv,
v tlupě dětských hlav
viděl jsem, jak stáls
jarý, silný, zdráv!
A mně zjevil se
— Bůh nám krále chraň! —
krvavý ten hrob,
kde jsi padl zaň.