Na českou zem, až v hrotu severním,
kde chmurno zpurnými je boji,
na živé rány její zjitřené
jsi přitiskla se s horoucností svojí.
A ssála jsi jí bolest z života
úchvatné síly,
a z ní a z tvrdých hor a lidu snů
se odvážlivé postavy tvé slily.
Jich duše horká silný žije boj
vnitřního očištění,
jich vznícený se mocně třpytí zrak
horečným žárem vykoupení.
K úrodě rozlita v nich bytost tvá
dál žije vřelá;
na život vlasti v jasné oběti
tvá duše jako svíce uhořela.
A my dnes, vlasti služebníci zas,
k umění jak jdem’ v nové země svaté,
tam, kde se zdá, že nikdo nebyl dřív,
s úžasem vidíme tvé stopy zlaté.
A u věčné již rosteš trvání
před naším zrakem,
a velebnost se šíří jako z hor
vztýčených do slunečna mrakem.