Již ve vísce mezi bory
svatvečer se odzvonil,
a přes obrůžené hory
letní den se překlonil.
Jak zlatý štít bohatýra
luna plá ve blankytu:
Vlij, ó duše všehomíra,
lad i mého do citu!
Ztiš ty vlny v pláni hladkou,
dej, by přítomnosť tvou sladkou
srdce moje poznalo,
v souzvuku tvém plesalo!