V tvém srdci ráj můj rozložen,
nadarmo zpátky pohlížim —
ach, neunikne nikdy víc,
kdo zapsán lásky obtížím.
Snad bude v den můj sluncem plát
a květy sázet přede mnou,
snad zapěje mi na konec
mou smutnou píseň, dojemnou.
Snad bude pěvci strunami,
jenž vábnou dýší prostotou —
či nemůže-li také mu
být velkou jeho Golgotou?! —