Z písní (Matoušek) — III.

Nu tomu se nic nedivím,
to nedělá mi hlavu,
že bloudím posud nepoznán
v tom velkém lidstva davu.

Buď málo jsem se přičinil,
neb k slovům mým jsou hluší;
vždyť málo kdo to uhádne,
co v mladých prsou buší.

Že ale Ty mne zapíráš
víc nežli kohokoli,
že ale Ty mne nechceš znát, —
to nejvíce mne bolí!