Uletěl ptáček z hlubin lesa
tam na jih dálné za moře,
naposled zapěl srdcelomnou
a ztratil se tam nahoře.
Zvuk písně té zní podnes v uchu;
hned ptáčete si vzpomínám,
mně zdá se, ja by z nitra mého
pryč odletěl k těm končinám.
To echo slední jeho písně,
jak moje píseň labutí,
již dlouho čekám, dlouho ptence,
však srdce pořád bez hnutí.