Jen to mne bolí, když se rozpomenu,
že svatý prápor stojí opuštěn;
kdy vidím sílu činu rozlomenu
a hrstkou chrabrých jest jen obklopen
náš prápor svobody! ten trofej slávy,
nad nějž světějších v lidstvu není víc,
pro nějž slovutné katem padly hlavy,
tisíce spěli smrti vstříc.
Jen to mě bolí, když si rozpomenu,
že smělosť v srdci tiše spočívá
a mnohý nechť i vlast zří utýránu
nečinně v zakoutí si zazívá.
Pryč z roje tmářů! vzhůru lide skokem,
sám svrhni s těla těžké řetězy
a uvidíš, než rok se mine s rokem,
svět zahřmí tobě již co vítězi!