Z máje žití — Zázraky

Potůčku vlny přes oblásky
co dívčí smích se pramení;
tajemné jako šepot lásky
jest mladých stromů šumění.

Ty malé kvítky — kdož by hádal?
se smějí a se milují,
a kdyby duch můj věčně bádal,
kde větší moudrosť: najdu ji?

Milostně ve kři volá ptáče
a odpověď zní z daleka;
mně při tom slastí srdce skáče
jak pravé srdce člověka.