Klekání velebné — noc již se šeří,
svou duši vdechla v soulad zvonový;
krajina ztichla, modlí se a věří,
že velký svátek nad ní oživí.
Svatvečer v duši mé. Ó moci tónů!
mně jest, jak by se blížil sedmý den,
pot bolný setřít s čela miliónů,
a mezi ním a námi — noční sen.
Mně zdá se báj o krasší, lepší zemi,
kde věštec volně kráčí dědinou,
kde skřivan světlo vítá nad rolemi,
v nadšení révy z výšin k nebi lnou,
o zemi, kde se palma k lauru sklání,
svobody věnce panna vije z nich,
kde meč se mění v berlu milování,
msty pochodeň v zář ohňů obětních.
Mně zdá se tajná báj o zemi jiné,
kde každá noc je svatých plna hvězd,
mně zdá se báj, že Tvůrce odpočine
a shledá, že co stvořil — dobré jest.