Škoda tebe, noci krásná,
že tě nelze obejmouti,
že tě nelze, smírná, spasná!
k mdlému srdci přivinouti.
Kéž tě mohu prodloužiti
obětími věčnými,
kéž ti mohu nahraditi
zašlé hvězdy slzími.
Tys v mých citů bojování
jediná v mou duši zřela,
tys svým dechem vroucná přání
k nebes trůnu povznášela.
Jasné světy jevíš, dálné, —
odlesk to mých drahých snů!
kryj je v ranní mlze kalné,
kryj je zrakům hrdých dnů.