Tak hluboko ni oceán
svých perlí neukrývá,
jak v srdci mém, od boha dán,
tvůj obraz odpočívá.
Tvůj obraz, perlo vznešená,
tvá krása jasnoleská,
královno zorou věnčená,
panenská vlasti česká!
Tys, otčino! ten svěží ráj?
naň slunce usmívá se,
ó dcero nebes, vábíš máj,
co sen se třpytíš v kráse!
Není to sen! tys v pravdě má,
vesmíru perlo skvělá,
tak malá a tak milená,
že dlíš mi v srdci celá,
a krásná tak, že v zapění
to dálným zemím hlásám,
a velká přec, že v nadšení:
„Jen tobě žiji!“ jásám.