Lehce se do noci blankyt rozpíná,
závoje průsvitné létají kol,
jak perly v kalichu temného vína
kmitají hvězdy a zírají v dol.
Vysoko nad nimi v šeřivé báni
houpá se měsíc, jej kolébá sen,
zvon jest to stříbrný, noc ním vyzvání
světu svou rozkoš, i ze světa ven!
S paprsky jeho se zlatými proudy
rozlívá čarovná hudba vždy blíž,
postavy mlhové vznášejí oudy,
rusalky loudí se z úkrytu již,
v závratné výši se blýskají hory,
úpatí věnčeno kruhem je vil,
dechovým vanotem chvějí se hory,
z nich lesní panny jdou na kratochvil;
sluneční záře spí v poupěti vonném —
těsné to lůžko, leč sladký to sen!
vyzváněj, noci, tím stříbrným zvonem
světu svou rozkoš i ze světa ven!