Svatyní je les, v ní svíce
sosen mladé stonky jsou,
slunce velkněz, oděn v slávu,
by z kalicha zlatohlavu
rosu vypil obětnou.
Měsíc, jako věčná lampa
zdobí převelebný týn,
a ty větve rozložené,
dub, co od sta jar už žene,
skvostný nesou baldachýn.
Vánek všemi zvonky zvoní,
a mohutných stromů tyl
mráček v jemných kapek sitbě
k pokání a ku modlitbě
svatou vodou posvětil.
Jedle vůni kadidlovou
vrže s větví v celý bor,
a větérek z jižní strany
hraje v habří na varhany,
provázeje ptactva chor.
Příroda se zasnoubila,
jaro líbalo ji v líc.
hleďte, v pestrý šat se kreje,
a mé srdce píseň pěje
šťastným svatebčanům vstříc.