Ty, hochu bledý, dumavý,
marného snění nech
a nechoď jenom do lesa,
sic zavede tě mech.
Již v mechu leží - - letí duch
ve prostor daleký,
ó, kdo si s mechem začíná,
je ztracen na věky.
Mech šeptal mu to do uší,
na papír psal to jen;
mech kloudného nic nešeptá,
jen báj a klam a sen - -
On psal a psal a svět se smál:
„Už bude jak ten mech,
má sny a dumy na čele,
na tváři, na retech.“
Ten mech ho zcela zavedl - -
nuž, k čemu více slov,
z vděčnosti jenom suchý mech
mu kryje spadlý rov…
(Světozor 1883.)