Co smejšlíš v nehodách těch, největší mezi králi?
Proč lid nesbíráš, nepobízíš do zbraně mládež
Germanskou, milující boj a skutky udatné?
Snad co zatím po horách příkrých kamzíky poháníš
A větrný klikatýma sokol tvůj drápama loupež
Ulovenou dáví; tvé ajhle hubí se Dunajsko,
Dalmatské pomoří jižního i louky Timáva. —
Celtického jsi prý pokořil zbraň krále hrdého,
K odboji umluvené s Batavy podrobil jsi Moriny,
Temnovlasého mocí přelomil jsi zpouru Sikambra:
Kam se poděl ten duch, že prolévati krev lidu dáváš,
A hlavu svou pod meč pyšného nepřítele skláníš?
Ajhle tisíci plukům ty poroučíš, a v boji zvyklých
Rovně tisíc čítáš vůdců: proč polnice nezní
Válečným hlaholem? proč nezve je trouba do bitvy?
Proč se tvých neděsí orlů v Carohradě vládný
Vrah? proč též neplesá nectného sproštěno jarma
Řecko a národové Hemští, Rhodope sněhobílá,
A spanilé luhy sousední zpěvnému Olympu?