Studnice prvá - vody svatosti,
hloubená tajemnou moudrostí;
oddaluje od nepravostí;
ochraňuje před zlou chorobností;
oživuje, a všech ran tě zhostí;
vzpružuje každého, kdo klesá slabostí:
Vyvěrá z ní čtvero mocností.
Studnice druhá - čiré vody.
Zdá se, že kalné mořské to proudy;
a přece je čistější než rosa povždy;
bez kalu a bez rmutu a bez vady.
K ní skloň se, když nevíš, ó bloude, kam kudy;
v ní protři si zrak, i srdce ve své hrudi!
Nezvaní nevhrouží do ní se nikdy.
Studnice třetí - v té je voda sladká;
sedmkrát čeřená, přejemná látka.
Očím je rozkoší a srdce láká;
posílí vědomí, poznání vnuká.
Medová vůně z ní uniká;
sladší, než vína pravěká;
potěšení Boží i dobrého člověka.
Studnice čtvrtá - živá voda.
Žádné moci se nepoddá;
žádné oko ji nezbadá;
s nebeských luhů padá;
rajský tok, jenž neopadá;
křišťál lesku nepostrádá;
zář slunce, jež nezapadá.
Hluboká voda - studnice pátá;
lovců perel tůně zlatá.
Změť drahokamů se tam kmitá,
jak oblázky, jež potok skýtá,
a kdekdo, co bezcenné odmítá:
Ohnisky blesků jsou, a z nich svítá
i nejzazším končinám světa.
Studnice šestá - vody, jež se vzdouvají;
výš a výše stoupají;
vrchy pokrývají;
dravé proudy vše zaplavují;
loďstva plují, kupci cestují;
dalekých pobřeží nedosahují;
hlubin neopanují.
Studnice sedmá - vod očištěných;
všech trusek zbavených;
od příměsků oddělených;
vytříbených a průhledných;
pokolením budoucích připravených;
nepotřísněných a ne zatemněných;
čistých srdcem a očí jasných.