Venuše, když s ní mladý Adónis
dlel v stínu myrty, získati ho chtěla,
sdílíc mu, jak bůh Mars k ní měl se kdys,
a jak k ní bůh, tak klesla k němu celá.
„Tak právě“ — dí — „mne války objal bůh;“
a Adónise strhla do svých ramen.
„Tak právě“ — dí — „mi pásu odpjal pruh!“
jak měl by hoch též užíti vnad zmámen.
„Tak právě“ — dí — „on uchvátil můj ret!“
A na jeho rty svými čin ten značí,
a když lapala dech, on pryč se zved
a nechtěl chápat, slast brát sebesladší.
Ach, kéž má tak nade mnou milka vrch,
by líbala mne, tiskla, až bych prch.