Když přísahá, že z pravdy samé jen
má milá, věřím, ač že lež to, vím,
by mnila, že jsem hoch, jenž nezkušen,
a klamných světa šaleb neznalým.
Tak v marných snách, že jsem jí mladíkem,
ač vím, že dni mé nejlepší ty tam,
s úsměvem věřím, co dí klamným rtem,
a chyby v lásce klidně přehlédám.
Proč říká však má milá, že je mláda,
a proč zas já neřeknu, že jsem stár?
Ó, lichotným rtem láska mluví ráda
a v stáří lásce nemilý sčet jar.
Tož ona se mnou, já chci lháti s ní,
když v lásce chyb svých budem zproštěni.