Věnováno M.
Miláčku můj, znáš mé oči?
Pohleď v ně tak do hluboka,
uvidíš v nich Lásky muka,
v divých vírech jak se točí.
Pohleď hloub’, tam Vášeň dřímá.
Chvílkama jen probleskuje,
jak šleh ohně z skalní sluje.
Což tvé oko ji nevnímá?
Pokyň hlavou! Ven vytryskne
jako žhavé sopky jícen.
Hrdlo tvé pak Vášní výskne,
v polibků až žhavou žízeň
dech její, juž bude smísen.
Kývni a pěj Vášně píseň!