Toto malé děťátko,
to milé nemluvňátko,
tvéť jest to pacholátko,
Maria Panno Matko.
Toto dítě radostné
klade se v plenky sprostné
od Matky své tak ctnostné,
což jest velmi milostné!
Jeho tělo nebeský,
jeho život anjelský,
co slunečné paprslky
tak se stkví plod Panenský.
Ó jak sličné to líčko,
jakžto rájské jabličko,
jako jasné slunéčko;
ó jaks šťastná, Rodičko!
Jak nožičky maličky,
jak ručičky běličky,
jak milostné očičky!
Spas, Kriste, tvé ovčičky!
Ó jak Panenka ctnostná,
ó jak kolíbka sprostná,
ó jak chaloupka špatná
Ježíše chová Pána.
Chudičké to děťátko,
nažičké nebožátko,
v chlévě jako hovádko
leží to nemluvňátko.
Plenky nejsou ozdobné,
dokonce nespůsobné,
polštářičky kamenné,
poduštičky slaměnné.
Ty slzičky litostné,
ty očičky žalostné
té Matičky milostné
činí srdce bolestné.
Ó spanilý synáčku!
Ó přemilý miláčku!
Na jesličkách, dvořáčku,
mezi hovádky, žáčku.
U jeslíček oslátko,
to tupičky hovádko,
to mlčlavé zviřátko
pozdravuje děťátko.
Jozef z Boží milosti,
obzvláštní svou pilnosti,
z vnitřní srdce radosti
má dítě v své starosti.
Aj anjelé písničky
na harfy, na housličky
zpívají a maličky
kolibají jesličky.
Ó Kriste, nový hosti,
tě všickni z upřímnosti
ctíme v poníženosti,
přiveď nás k tvé radosti.
Amen.