V zimním slunci — Své ženě — II.

Chci lásku tvou, chci tebou žít
tak čistší, lepší, nežli jsem,
chci, abys měla v duši klid,
jejž sám necítím v srdci svém.

Do žití vln, jak bouřně jdou,
buď láska tvá ti pevný clun
a mně kde vše je záhadou,
buď světlem ti do temných run.

A tam neb tam pluj naposled,
buď šťastna aspoň ve svých snech
a mne, — ať život plný běd,
s ním smířil úsměv na tvých rtech.