V zimním slunci — Své matce — XVII.

O dítek žal! — k těm, co má rád
se vrátí ten i ten;
však ty's tu večer zůstal stát
jak rozštěpený kmen.

Let padesát, u skráně skráň,
znát každý srdce chvit,
let padesát jít v dlani dlaň
a pak se rozejít! —

Mráz duje ve tvé šediny,
mráz pod tvůj prázdný krov,
jak zbyl's tu, samojediný
bez slz a beze slov.