Vlaštovky když odlétaly
hleděla jsi ještě na ně:
»Mnoho štěstí« — řekla's — »v dáli,
vraťte se nám hezky ranně!«
Vlaštovky z pod našich stájí
tebe jistě dobře znaly
a žeť jistě v dálném kraji
na tebe si vzpomínaly.
Nenajdou už na nádvoří
tvoji hlavu posněženou; —
oblétnou a zašvitoří,
postesknou a zapomenou.