V zimním slunci — Své dceři — I.

Hlavičko milá
jak čistý květ,
jehož se netknul
svým prachem svět, —
hlavičko snivá a mlčenlivá,
když máš co vytrpět!

Hlavičko drahá,
co mám ti říc' —
zdali tě rád mám?
Ó radši nic,
hlavičko drahá! — má ruka sahá
po tvé, — nic víc.

Hlavičko dobrá,
jen Bůh tě chraň!
kde otec tvůj zbloudil,
ty pevna staň,
hlavičko mladá! — a někdy ráda
si vzpomeň naň.