Zasvitlo slunko na luh i les
a zlatí pole i lada,
mně také jeho záře dnes
tak hluboko do duše padá.
Všude je takový nebeský klid,
vše kvete, plesá a jásá,
mé srdce, mé srdce, nač tesklivo být,
tvá též je všecka ta krása!
A byť to bylo jen krátký mžik,
jen úsměv, o němž se snilo, —
ó slunce, ó kráso, i za sen měj dík,
v němž chvilku blaze se žilo!