V jeslích Jezulátko dřímá tiše,
vůl a osel teple na ně dýše.
Panna Maria snivě na ně hledí,
svatý Josef mlčky v koutku sedí.
V tom ta hvězda vzešla na nebesa
a celý svět plesá, dary nesa.
»Do Betlema pojďme převesele
pozdraviti světa Spasitele!«
Pastýři jsou přišli, muzikáři,
lovci, ženy, děti, mladí, staří.
By nescházel nikdo ve průvodu,
i tré králův přišlo od Východu.
A jak u jesliček poklekali,
oči Panny Marie zaplakaly.
Jen ta dítka jak tu v žasu stála,
Panna Maria se na ně pousmála.
A když pozdrav dali, dary k tomu,
odešli jsou zase všichni domů.
V jeslích Jezulátko spalo sladce,
svatý Josef pravil k Boží matce:
Proč jsi, matko Boží, smutna byla? -
»O tom dřevu kříže já jsem snila.«
Pastýřové přišli, matko Boží.
»Korunu mu spletou z trní, hloží.«
Rybáři sem přišli k tvému synu.
»Za žezlo mu dávat budou třtinu.«
Králové jsou přišli, božská máti.
»Budou vždy jej znovu křižovati.«
Přišli chudí s hlavou nachýlenou.
»Zapřou jej anebo zapomenou.«
Na dítky jen tvář se usmála ti.
»Ty jej budou věčně milovati.«