V zimním slunci — Dvě sloky

V dlaň jabloňových květů na souvrati,
jak srazila je v noci bouře náhlá,
a zvadly,
jsem nasbíral za mládí svého jitra,
tak plných rosy, čerstvé vůně ranní.

Teď jinovatky bílé květy padly
mi do ruky se stromu mého nitra,
kde dech se nehnul, rosa nezavláhla;
a jak tak mrazí na té duté dlani,
je vítr chvátí.