Jabloň v květu! Po větvičkách
pěnkava se prochází,
v drobném hnízdě čtyry krčky,
každý matku provází.
Vrcholkem se větřík houpá,
větve v teplém oddechu,
a dva kvítky pozvedly se
v třepotu a pospěchu.
Světlo po listech se krade,
kam si sedne, pozlatí,
čtyry krčky vypnuly se —
„Hleďme, my jsme bohatí!“
Sousedního stromu čermák
přines’ velkou novinu:
stará sedla na vajíčka,
bude míti rodinu.
Čtyry krčky poslouchají,
větřík ani nedutá —
květy prší na mou hlavu,
a má duše pohnutá.