Den májový, jak ze zlata,
stráň po srdce až zahřáta,
po ní si ptáček pěnká jen:
„Den májový, jen pojďte ven!“
A co jen zve se kytičkou,
už běží s zlatou hlavičkou,
však též, co ani nekvete,
vybíhá přes prah z doupěte.
Dva stíny mušek s bzukotem,
k nim lašťovičky mihotem,
a kolčavka, ta bělrouchá,
ta kouká jen a poslouchá.
A teď, jak puklé poupátko,
jde modrooké děvčátko,
to sedne, v dál se zadívá,
a slunce v květ je zahřívá.
A nedaleko s kamena
ještěrka šustne zelená,
a ptáček pěnká v plesání:
„Jsme na výsluní, na stráni.“