Les vyšňořen tak do zelena
jak myslivecký mládenec,
stráň do běla a do červena,
na samý květ a pupenec.
Dnes sotva lesu mluva stačí:
za posly všecko vypraví,
svých větrů šum i píseň ptačí,
ty stráň mu pěkně pozdraví.
Stráň v rose ranní trávy česá,
keř, šípky rozdýchala v květ,
by ptáčkové, myšlenky lesa,
kde měli sobě posedět.
Už letí přes řeku, ta v lesku,
kus nebe do ní zapadlo,
a poslům ukazuje stezku
jak nejkrásnější zrcadlo.
Teď k stráni jmou se rozprávěti;
teď nevím, kde ty nebesa,
mé srdce s každým poslem letí
hned na stráň, hned zas do lesa.