My číháme s vražednou zbraní
blíž mejtiny na lesní lani,
tu před námi vychází z boru
tvář za tváří v mladinkém sboru.
Jdou oděni v věnce a kytky,
v list javorů z nejtenčí nitky,
jdou vrávorem, od vůně zpití,
jdou jásotem, do tance, hbití.
Jdou hrajíce, vlajíce pásy,
jdou, v nápěvu kvetoucí krásy,
a ten, který v popředí kráčí,
rty růžové v poháru máčí.
Jdou, kudy jdou, tráva se zvedá,
pták družku a hnízdo si hledá,
strom prokoukne v bělounkém květu
a vůni hned rozdává světu.
Jdou, kudy jdou, všechno se skvěje,
dech tají se, duše se chvěje —
nám laňka už zmizela s borem,
my „Evoe!“ vejskneme sborem.