Zpíval tesař a bral míru
z pokácených v prkna dřev:
„Vezmu já vás na kolébku,
vezmu hned i na rakev.“
Jak to zpíváš, muži dobrý,
což to obé v jednom jest?
Naměřímť já mezi nimi
celý život, na mou čest!
A on zas: „Netešte rakev
u kolébky dítěte;
odneste ji na kraj světa,
jenom k nám zas přijděte.“
Co jsem slyšel dobrých písní,
ta mně nejvíc v duši tkví,
dle níž zpěvák žil i umřel —
tam, hle, jdou mu za rakví.