Zapěl slavík ve křovině
v roztoužení píseň bolu,
a již s družkou sletěli se,
v obejmutí pějou spolu.
A já sama, osamělá,
bolně jsem se rozepěla;
marně volám tvoje jméno,
k tobě není donešeno!
V dáli ty’s, ach pláčeš v dáli —
což my se již naplakali — — —