Sníh zavál pole, háj i luh,
vše bílo v zad i v před,
dech stromů v jemné jíní stuh’,
dech řeky v jemný led;
tříšť útlá — zdroje stkvoucí sen —
se těsná kraje kol,
a diamanty posázen
je pampeliščin stvol.
Plach stehlík k zdroji přiletěl:
Kde krůpěj k pití as?
Znik’ vína zdroj, jejž dřív jsem měl
na slunný hodokvas;
mám u pramene zhynout snad,
než písně vyzpívám? —
A zaúpěl a mrtev pad’ —
či jsem tím ptákem sám?