Ty, kterou cítil jsem, ach, žel, jen v chvílích krátkých
své celé mládí zas a srdce svoje v květu,
buď navždy žehnána! Lze dáti s bohem světu,
neb já jsem miloval, žil nejkrasší snů sladkých.
A vy, jež mladých dnů jste vrátily mi zdobu,
jichž sladké kouzlo mám, kam posud noha vkročí,
mne zapomnít vám lze, ó, drahé, drahé oči,
však vždycky viděti já budu vás až k hrobu.