Mé děvče to má hlavičku
jen svoji a svoji a svoji,
a zlou by slyšel písničku,
kdo jinou hráti se strojí.
Míň makovička zrnek má
než ona nápadů v hlavě,
a každý jinou barvou hrá
jako ti motýli v trávě.
A v očích sto má diblíků
a z úst ji rolničky zvoní
a nožky tančí ze zvyku,
ký div, že blázen jsem do ní.
A hraje-li svou písničku,
kdo, bože, může už za to —
má jako křemel hlavičku,
a srdce jak ryzí zlato.